Zvláštní škola

Popis

Venku se zvolna probouzela příroda a příchod jara v podhorské Malé Lhotě oznamoval i zvuk řehtaček a říkanky malých koledníků. Dětí tu nežilo mnoho. Spousta obyvatel odsud zmizela hned po válce.

Na malém pahorku stála budova školy, kde se kdysi proháněly děti z vesnice. Část její střechy byla zřícená, omítka oprýskaná a zabedněná okna bránila náhodným kolemjdoucím, aby se podívali dovnitř. V malé třídě, kam se neprodere žádný sluneční paprsek, se ještě dnes tísní tři řady lavic, učitelský stůl, tabule, počítadlo a velká skříň.

Kdekoliv jinde by podobnou školu zrušili, ale v Malé Lhotě stojí pořád a jako němý svědek připomíná tu osudnou událost z roku 1958. Říká se jí zvláštní škola. Ne snad proto, že by zde kdysi vzdělávali mládež vyžadující zvláštní péči, jak tehdy úřady nezvladatelné děti označovaly, ale proto, že na každého působila jako místo, které bylo minulostí.

O vzdělávání žáků se tehdy starala Nora Pátková. Třicetiletá rázná žena, absolventka učitelského ústavu v Kroměříži, o níž vlastně nikdo ani nevěděl, proč sem právě ona v létě 1948 přišla. Dětem se do té doby věnovala Alžběta Ruppertová a její manžel. Nebylo však žádoucí, aby nadále učili. Pan Ruppert se stal školníkem a zemřel na infarkt v roce 1952. Alžběta vinila všechny okolo, že mu ublížili a mohli za jeho předčasný odchod. Aby si udržela malý byt ve školní budově, převzala jeho práci a věnovala se úklidu a údržbě školy, což se jí příliš nelíbilo.

Hned den po Velikonocích ve škole panovalo ticho. Byl 8. duben 1958 a ve třídě nebyla ani noha. Jen docházková kniha na učitelském stolku prozrazovala, že přišly všechny děti. V úhledně psaném sloupku stála jména: Josefína Plánková, Jan Čermák, Terezie Krondlová, Františka Joštová, Bedřich Lončák a Růžena Hornová…